Má budoucí kniha..... (možná)

14. prosince 2008 v 11:54 | Marry |  Slohovky
Pršelo, jen se lilo.

V tomhle počasí bude vstupovat do lesa Smrti nebezpečné. Jeho okraj se k nám čím dál více přibližoval. Černé větve stromů se prohýbali pod náporem větru. Nikde nebyl ani jeden zelený lísteček nebo kousek trávy.
Čím víc jsme se přibližovali, tím nám půda pod nohama tmavla. Mokré prameny mých tmavých vlasů se mi lepili na obličej. Ohlédla jsem se na Erika, jeho modré oči se upírali na zem a vypadal mnohem unavenější než já. Jeho meč se mu houpal u boku a Erikova ruka byla i přes únavu vždy připraven ho vytáhnout z pochvy. Když pootočil hlavu a podíval se na mě, pokusil se o úsměv, ale moc mu to nešlo. U kraje lesa jsem se zastavila. I když bylo něco po poledni bylo skoro tma. Les cítil, že se blížíme. Větve byly propletené a odmítaly nás pustit. Ale my tam musíme.
,, Chci mluvit s jakoukoli dryádou, chceme se domluvit!" Snažila jsem se mluvit nahlas, ale vítr mi slova odvál od úst. Chvíli jsme čekali a poté z lesa vyšla nádherná žena, nebyla skoro poznat, díky kůži vlasům a šatům podobné kůře a větvím. ,, Dobrý večer!" Mluvila tichým, přesto dobře slyšitelným hlasem. ,,Proč chcete vstoupit do lesa Smrti? Už vás snad nebaví život?" Její tvář byla jako z kamene, žádný náznak štěstí či soucitu. ,, Ne, chceme vstoupit do lesa a najít lilii života. Ne však pro naši potřebu,ale pro Matku tady Erika, umírá." Snažila jsem se mít pevný hlas, ale klepal se mi jako celé moje tělo. ,, Dejte nám nějaký dar a můžete vstoupit." To ne. Dar, co by tak mohlo od nás potěšit dryádu? ,, Počkejte paní, my se musíme poradit." Podívala jsem se na Erika a poodešli jsme o kousek dál. ,, Máš nějaký nápad?" Erik vypadal stejně bezmocně jako já. ,, Ne, nevím co od nás by mohlo uspokojit dryádu." Můj mozek pracoval na plné obrátky, ale nic mě nenapadlo. ,, Už vím." Trhla jsem hlavou s překvapeně jsem se na Erika podívala. ,, Ty něco máš?" Erik pomalu přikývl. Sáhal si pod promočenou košili a vytáhl něco na dlouhém koženém provázku. Nikdy dřív jsem to neviděla. Byl to malý měděný trojúhelníček a uprostřed byla nakreslená bílá lilie. Vůbec ale nevím, co to znamená. ,, Co je to?" Vypadal, jako by se při pohledu na onen přívěšek zasnil do nějakých vzpomínek. Když jsem promluvila trochu sebou trhl. Zvedl hlavu a k mému překvapení měl v očích slzy. ,, Přesně nevím co to je, ale dala mi to matka než jsme odešli. Má to být amulet, který mě má chránit. Od té doby jsem ho nesundal a asi proto nás minulý týden ti vojáci nechytili. Ale teď to vypadá, že se ho budu muset vzdát, abych zachránil matku. Jinak nás nepustí a nic jiného nemáme." Okamžitě jsem odpověděla, to nepřichází v úvahu. ,, to nemůžeš! Nic jiného od matky nemáš, co když to nezvládneme ani tak a bude to nadarmo. Nic by ti po ní nezbylo." Ale Erik si stál za svým.
Proto jsme se vrátili k čekající dryádě a požádali ji znovu o vstup do lesa, tentokrát ale s darem. Měděným trojúhelníčkem od Erika. Dryáda se nejdřív tvářila, jako že tohle nám neprojde, ale když vzala amulet do ruky a pořádně se na něj podívala úžasem úplně vykulila oči. Koukala na amulet, potom na nás a zase zpátky. Její tvář nebyla tak kamenná, nýbrž plná zděšení. Zajímalo by mě proč.
,, Ke jste to vzali?" Musela jsem uhnout pohledem, její šedé oči byly tak tvrdé. Radši jsem pohlédla na Erika. Jedině on mohl odpovědět. Ale on zamyšleně mlčel a dryáda byla neodbytná.
,, Ehm… to je amulet, který Erik dostal od své matky, aby ho chránil. Přijímáte ho jako dar za vstup?" Doufám, že ji to takhle bude stačit, víc toho totiž nevím. Dryáda hleděla na mě a pak se podívala na Erika. ,, Tvá matka je elfka, že ano?" Kde na tohle přišla? Erik že by byl napůl elf? Blbost, to bych věděla. Ale Erik se zcela klidný podíval na mě a pak odpověděl. ,, Ano, jsem napůl elf." Málem jsem omdlela. ,, Cože?! Proč jsi mi to nikdy neřekl?" Erik vypadal zaskočeně a taky se tvářil provinile. ,, Nebyl důvod a navíc, nerad to říkám. Nikdo kromě mě a rodičů a teď vás to neví."
Tak tohle byla rána vždycky jsem elfy obdivovala a milovala a teď zjistím, že jdu už měsíc po boku elfa. Sice polovičního ale přece má v sobě krev elfa. Vlastně asi proto má tak blonďaté, skoro bíle vlasy a tak nádherně modré oči. Všechno to do sebe zapadá a já jsem si to uvědomila až teď. To je krásné, ale přitom trapné.
,, Ale vždyť mě si to mohl říct, víš jak elfy miluji." Nevěděla jsem, co říct, ale naštěstí na řeči nebyl čas. Erik se jen začervenal a promluvila dryáda. ,, Tak to je jiná. Prosím vstupte!" Obličej se ji rozzářil a jak rozpřáhla ruce začaly se dít velmi podivné věci, jako ve zpomaleném filmu.
Stromy se rozestoupily a zezelenaly, pod nohama nám začala růst tráva , bylo to jako trochu zrychlené jaro. Po chvíli už byly stromy obsypány listy a my jsme stáli na měkké trávě plné různých krásných květů. V tu chvíli mi došlo, že ten tmavý les Smrti bez života byla jen přelud. Kouzlo jako každé jiné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama