Má kniha 4

7. ledna 2009 v 16:18 | Marry |  Slohovky
Jo, jen jsem spala, nic víc, to se mu řekne. "Chtěla jsem jít s tebou, proč jsi mi to neřekl?" Nevěděla jsem, jestli mám být naštvaná nebo být ráda, že jsem se konečně vyspala. Erik se ale pořád usmíval a mluvil klidně. "Mohl jsem takhle být u matky dřív, my elfové umíme rychle běhat, když je to nutné. A ty jsi se aspoň prospala. Neřekl jsem ti to, protože jsem věděl, že by jsi byla proti. A už se to nedá vrátit. Neřešme minulost, ale přítomnost. Jak ti je?" Pořád jsem tomu nerozuměla, ale hlava mě bolela tolik, že se mi nad tím nechtělo přemýšlet. Jak říká Erik, nepřemýšlet nad minulostí, ale nad přítomností. "Jo je mi fajn, cítím se odpočatá, jen mě strašně bolí hlava. A co ty? Vypadáš lépe." Erik mě pohladil po vlasech a na chvíli se dotkl mého čela. "Na horečku to nevypadá, asi ještě odeznívá to kouzlo, až se najíš tak to přejde. I já jsem si odpočinul, jsem zpátky už 2 dny, stačil jsem se vyspat, umýt a pořádně najíst. Ty poslední dvě věci teď čekají na tebe, už není kam spěchat." Kéž by Erik v tu chvíli mluvil pravdu.
S pomocí Erika jsem vstala a vyšla z té podivné místnosti, do stejně vypadající chodby. Vedly mimo pokoje troje dveře. Podle Erika vedly první do umývárny, druhé do kuchyně a odpočívárny a třetí en ze stromu. "Ze stromu?!" Taková blbost. Takový obrovský strom neexistuje. Erik se mnou ale nediskutoval a zastrčil mě do prvních dveří, do umývárny. Koupelnu to připomínalo snad jen něčím, co měla být vana a umyvadlo. Uprostřed místnosti stála z dřeva zpracovaná vana ve tvaru květiny. Byly tady také dvě okna, na nichž visely místo záclon navrstvené pavučiny. Umyvadlo bylo také ze dřeva, ve tvaru mušle a kohoutky také jako květy. Vypadalo to úžasně. Ručníky z pravé bavlny. Mýdla, šampóny a vonné oleje byli všechny z pravých surovin, bez jakýchkoliv příměsí. Ležela bych tam celé hodiny. Kdyby na mě Erik zpoza dveří nekřikl, že mi vychladne oběd. Zabalila jsem se do ručníku a vyšla jsem ven. Erik tam stál a když mě uviděl, tak mu v očích zajiskřilo. "Vypadáš mnohem lépe. Teď je na řadě pořádný oběd. A všechno čerstvé, žádné sušené bobule."
S nově nabytou energii jsem se vydala do druhých dveří, za Erikem. Ocitli jsme se v kruhové místnosti a všechno bylo zase ze dřeva. Místnost byla největší ze všech, kde jsem byla. Uprostřed stál stůl s 5 židlemi. A na stole ležely kopy ovoce, které jsem v životě neviděla. Stál tam také džbán s mlékem a bochník chleba. Bez jakýchkoliv starostí jsem okamžitě zasedla a dala jsem se s radostí do jídla. Ovoce bylo výborné, sladké a šťavnaté. Chléb byl ještě teplý a křupavý. Mléko bylo vláčné a studené. Nikdy jsem se tam dobře nenajedla. Kdybych předtím týden nespala, asi bych šla zase spát. Ale mi se spát nechtělo. Zaskočila jsem se obléknout do nových čistých věcí. Erik mě pak zavedl do místnosti vedle kuchyně. Tam uprostřed místnosti, ještě větší, než byla kuchyně leželo tucet polštářů a na nich ležela ta krásná elfka a mluvila s jinou krásnou ženou, skoro jsem nepoznala, že ta druhá žena je Erikova matka. Vypadala strašně mlaději a zdravěji, než jak jsem ji viděla naposledy, ležet nemocnou v posteli. Měla stejně modré oči a bílé vlasy jako Erik. Hodně si byli podobní, jen rysy měl Erik pravděpodobně po otci. Když jsme vešli a zavřeli jsme za sebou dveře, obě na nás pohlédly. Oči jim zářily smíchem a obě se krásně usmívaly. "Dobrý den." Přišlo mi vhodné chovat se k nim s úctou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama