Má kniha 5

14. ledna 2009 v 19:43 | Marry |  Slohovky
Ale moc se to nevyplatilo. Laura se na mě podívala, jako bych řekla něco nevhodného. "Ale jaképak dobrý den. Můžeme si tykat, vždyť jsi spala v mé posteli."To se mi ulevilo, vykat jí mi přišlo, nevím proč, divné. "Tak ahoj."
To už obě ženy stály a podávaly mi své hebké ruce. "Já jsem Laura a tohle je má sestra Margaret, ale vy už se určitě znáte." Až v tu chvíli mi došlo, že Laura má také tak modré oči, ale měla, na rozdíl od Margaret s Erikem, zlaté vlasy a byla více opálená. Připadala jsem si tam teď trochu přebytečná, rodina se sešla a já tam překážela. Jenže oni mě přijali, jako bych k nim patřila. Seděli jsme tam až do večera a já jsem se toho o elfech dozvěděla snad všechno, co jsem mohla.
Elfí krev prý léčí a jejich vlasy rostou 2krát rychleji, než naše. Umí od přírody všechny jazyky světa. Také poznají. Když někdo lže (důkaz že mi tehdy Erik věřil) a vidí i v noci. Mnoho dalších a dalších věcí jsem se dozvěděla, ani jsem si to všechno nebyla schopna zapamatovat. Na večeři nám Laura uvařila typické elfí jídlo, k mému úžasu to byla sladká ryže s přidaným kořením, které roste jen v lese Smrti. Bylo to vynikající. Po večeři jsme museli vyřešit, kde bude kdo spát. Laura chtěla, abych já spala v její ložnici a oni tři si ustelou v odpočívárně. Byla jsem proti, ale ona se nedala odbýt. Když už jsem se chystala ulehnout, vešel do pokoje Erik. "Pojď, tohle musíš vidět." Vzal mě za ruku a vytáhl mě do teplé noci. Bylo slyšet zpěv ptáků a šustění lstí v jemném, teplém větříku. Erik mě vedl stále dál, až jsme došli na malou mýtinu. Rostla tam vysoká, měkká tráva a tam jsme se s Erikem usadili. "lehni si a pozoruj nebe." Zašeptal mi Erik do ucha. Já jsem ho poslechla a opravdu jsem to uviděla. Krásné nebe plné hvězd a nás dva ozařovala luna v úplňku. Byla to kouzelná noc a v ní jsme tam s Erikem leželi v tichém úžasu a pozorovali jsme nebe.
Nevím, jak dlouho jsme tam tak leželi, ale asi jen chvilku, když se Erik najednou rychle posadil. "Co se…." Ale Erik mě nenechal domluvit, dal mi ruku na pusu a zašeptal ať rychle utíkám do domu. Radši jsem udělal, co chtěl. Celou cestu jsem se ale otáčela. Erik tam jen stál a díval se na druhou stranu mýtiny. Zastavila jsem se až u stromu. Od stromu jsem už ale na mýtinu neviděla, a tak jsem si tam sedla a s bušícím srdcem jsem čekala, co se bude dít. Pár minut se nedělo nic, ale pak se ozval křik a vytí vlka. Vlka? Asi máme problém. Vběhla jsem dovnitř a vzbudila jsem Lauru s Margaret. Řekla jsem jim, co se stalo, ale ony byly úplně klidné. "Neboj Susan, to bude asi Jack."
Jack?! Jaký Jack? Ničemu nerozumím… Margaret mě zavedla zpátky do ložnice její sestry a řekla, ať si v klidu lehnu a pořádně se vyspím. Já jsem na spánek neměla ani pomyšlení. Pořád mi nešlo z hlavy, co je s Erikem a kdo je ten Jack. Celou věčnost jsem tam jen ležela a zírala jsem do stropu. Nebyl slyšet žádný zvuk a mé oči pomalu klesaly. Usnula jsem, doprovázená různými, nočními můrami o Erikovy a záhadné osobě, Jackovi.
Ráno jsem se vzbudila celá zpocená a udýchaná. Vyšla jsem ven z pokoje a zamířila jsem do umývárny, opláchnout si obličej, když jsem zpoza dveří naproti zaslechla hlady. Mluvili potichu, ale já jsem je slyšela. "Neměli by jsme ji říkat, co je Jack zač. Určitě by se lekla." Podle hlasu to byla Margaret. Hned mi došlo, že mluví o mě, našpicovala jsem uši ještě více. "Ale má právo to vědět, určitě je vylekaná už teď. Neobalamutíte ji nějakou historkou. Jack se ji klidně i ukáže." To byl Erik, přišlo mi milé, jak hezky o mě mluví. Vyla jsem tak zvědavá čím dál více. "Já si myslím, že to pochopí. Ví o nás už tolik věcí, tak proč by ji zrovna tohle mělo vylekat? Je to silná holka, to bylo poznat i na účinku mého uspávacího kouzla. Musela jsem použít trochu silnější než obvykle, proto taky spala týden." Bylo milé to slyšet, ale nechtěla jsem být jako špeh. Navíc jsem se bála, co bude dál. Takže Erik a Laura byli na mé straně. Margaret určitě měla mateřský cit, je jasné, že se o mě bála. Ale já jsem se nebála, klidně se Jackovi postavím, ať je, kdo je. Tušila jsem, že to bude další kouzelná bytost, třeba skřet nebo tak něco. Zašla jsem tedy do umývárny a tam jsem si opláchla obličej. Nikde žádné zrcadlo, a tak jsem ani nevěděla, jak vypadám.
Ten obrat v čase byl trochu divný.Chybí mi mé dennodenně používané věci. Zajímalo by mě, jestli Erik řekl Lauře s Margaret o mém tajemství. Ani by mi to možná nevadilo. Jenže by to mělo vědět co nejméně lidí, v tomhle případě elfů.
Ani nevím, kolik je hodin. Venku zářilo jemné slunce. Tady v lese bude asi jiná doba, než venku. Může být 6, ale taky 8 ráno. Naštěstí jsem byla dostatečně vyspaná. Nechtěla jsem jen tak někam jít, nebo něco dělat. Pořád jsem se chovala jako na návštěvě, i když mi Laura několikrát řekla, že se mám chovat jako doma. Jenže se mi ani moc nechtělo tam mezi ně vpadnout. Nechala jsem proto v koupelně nenápadně spadnout mýdlo. Naštěstí se dveře odpočívárny otevřely a vyšla Laura, aby se podívala, co se děje. "Jéje, promiň. Nechtěla jsem vás vzbudit." Samozřejmě jsem se tvářila smutně. Laura nic netušila. "To nic, my už jsme byli vzhůru. Dáš si snídani?" Jsem ráda za jejich ochotu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama