Březen 2009

Jarní poupátka

29. března 2009 v 17:05 | Marry |  Slohovky
Jarní poupátka

Zpoza hor vysvitly první jarní paprsky slunce. Pomalu dopadaly na listy stromů a poupátka jarních květů. Odevšad byl vidět třpyt rosy, zachycující světlo a tvořící miliony malinkých duh. K životu se probouzela nejen zvířátka, ale i lidé z vesnice. V dáli zakokrhal kohout, znamení ke vstávání z teplé postele. Ranní spěch a shon zabránil kochání se z nádherné přírody. Jen jeden člověk si našel čas, aby se posadil do vlhké trávy a sledoval svítání. William neměl co na práci, a tak jako jediný věděl, jak nádherný okamžik svítání je. Kolem voněla tráva a rozkvétající poupátka květin. V za jeho zády šuměl les a zpívali ptáčci. Po chvíli však vstal a vydal se do lesa. Sledovat stádo jelenů, ve svitu slunce, jak se pasou na mýtině. Po již vyšlapané cestičce se vydal tím směrem. Stébla trávy se mu otírala o holé nohy a občas narazil na zajíce, přebíhajícího přes cestičku. Bylo slyšet i tiché křupání větviček pod kopyty srnců. Došel na mýtinu a usadil se na pařez, kde vždy seděl a pozoroval jeleny, kteří už na mýtině byli. Nastala tichá chvíle, kdy byl slyšet jen tichý dech a dupot kopyt. Snad si jeleni na Williema už zvykli, nevěnovali mu prostě pozornost. Avšak, možná náhodou, se jeden jelen dostal těsně blízko k pařezu. Pozvedl hlavy od zelené trávy a pohlédl sedícímu Williemovi do očí. Celou věčnost tam takhle koukaly. Poté však, jako by se jelen vzpamatoval, se ohlédl a "houkl" na své druhy. William nepoznal znamení k útoku a dál seděl. Jeleni se shlukli kolem něj a chvíli jen nervózně frkali a hrabali kopyty. William byl, uchvácen, tohle se mu stalo poprvé. Bez jediného pohybu seděl a čekal, co bude dál. Slunce zrovna zašlo za mrak a jeleni se jako na znamení dali do pohybu. William se ani nestačil zvednout, jeleni na něj zaútočili. Oči jim potemněli a měli jen jedinou touhu, zabít toho vetřelce. Roztrhali ho na kousíčky, máchali parohy, dupali kopyty a troubili na znamení vítězství.Jeleni se přemístili na druhou stranu lesa a po tomto krvavém útoku zbyly jen na bílých konvalinkách rudé kapky krve. Když se ten večer květy uzavřely, začaly se dít ty nejmagičtější věci světa. Tu jarní noc se zrodila první masožravá rostlina. Až jeden den, kdy šli děti z vesnice na houby….

Začátek konce

29. března 2009 v 17:04 | Marry |  Slohovky
Začátek konce

Začal padat sníh… není náhodou duben? Proč v dubnu padá sníh? To je otázka, na kterou není odpověď. Sněžilo, jako by byl prosinec. Bílé vločky poletovaly všude kolem a stále jich přibývalo. Do chvíle úplně chumelilo, že nebylo vidět ani na krok. Místo sněženek a petrklíčů se kupily nové kopy sněhu. Foukal studený vítr a vločky jakoby hrály honěnou. V jednu chvíli byly klidné a v další prudce změnily směr a otáčely se v kruhu. Po pár hodinách bylo všude bílo. Seděli jsme ve škole, ale nikdo se neučil, všichni byli nalepeni u okna a sledovali tu spoušť. Sníh padal a padal, nemělo to konce. Má přicházet oteplování a padá sníh.
Když byl konec školy. Museli jsme se, po pás zaboření ve sněhu, prohrabávat ke svým domovům. Všichni jsme zůstali uvěznění v domech jako panáčci z lega, bez zásob, bez jakékoliv pomoci. Brzy vypadla elektřina a my byli odsouzeni k dlouhým hodinám čekání. Až jeden den přeletěl nad domem vrtulník a hlásal:
"Nepanikařte! Způsobená zima je následek vyhasínání Slunce. Naši vědci zjistili, že se tomu nedá zabránit, ale že se dá proti tomu bojovat. Do pár dnů vám dodáme zásoby, čekání je matka moudrosti!"
A zase odletěl. Vyhasíná Slunce a my nemáme panikařit, to vzali kde? Venku bylo tak bílo, že bylo světlo i v noci. Čekali jsme týden, dva, ale nikde nikdo a zásoby už nám došly. Jsme odsouzeni k smrti ve vlastním domě, ve vlastním vynálezu, jsme tady zavření jako v bedně poslané na Sibiř. Nemá cenu dále čekat. Poslední rozloučení a spolu se Sluncem jsme se uložili k poslednímu spánku. Co se to jen stalo…

Zvířata

23. března 2009 v 15:04 | Marry |  Slohovky
Zvířata

Kdysi dávno žil jeden kluk. Jmenoval se Animel a už od malička byl zcela jiný než ostatní. Díky záhadnému procesu se spousty různých genů se z něj stal jakýsi všetvor. Většinou převládali lidské vlastnosti a chování, avšak když si nedal pozor, byl rozrušený nebo to i sám zkoušel, měnilo se jeho tělo jak jen chtělo. Jednou to byl tygr, podruhé zajíc, potřetí orel. V žilách mu kolovala spousta druhů, většinou těch nejznámějších. I kdyby nechtěl, musel s tím Animel žít. Za mala neměl kamarády a v dospělosti si nenašel ani pořádnou práci. Jedinou oporou mu byl jeho starší bratr Spoke. Ten byl jakžtakž normální, až na trochu hadích genů. Žili spolu po mnoho let. Nehověli si v přepychu, ale na přežití to stačilo. Spoke se mohl pohybovat venku a tak jim vydělával. Animel se zdržoval spíše v domě a většinou brouzdal po internetu. Jeden den, když se opět zdržoval na chatu narazil na jednu milou dívku. Většinou se do diskuzí nezapojoval, jen ho bavilo si číst různé myšlenky jiných lidí. Ona dívka mu však napsala, jestli by si s ní nepopovídal, že se cítí sama. Animel se nejdřív zdráhal, bál se že ji nebude rozuměl a ztrapní se tak. Nechal se však přemluvil a po krátké seznamce si vyslechl její příběh. K neuvěření zjistil, že má stejné pocity jako ona. I ona je věčně zavřená doma a nemá přátele. Začali si tak psát a chatovali spolu několik hodin. Další den a další a další. Řešili všechno možné, Animel ji však nikdy neřekl o svém "problému". Po měsíci společného psaní si začal uvědomovat, že má k dívce již nějaký vztah a začal uvažovat, že ji sdělí, co ho trápí ze všeho nejvíc. Pořád váhal a přemýšlel, když se rozhodl, že ji o tom poví. Jen díky ní se totiž zbavil svých nekontrolovaných přeměn a zkratů. Konečně se totiž na něco soustředil.
Po mnoha dnech přemýšlení se rozhodl. Poví ji to. Další den, kdy s upocenýma rukama usedl opět k počítači, byl tak vynervovaný, že se co chvíli proměňoval v jiné zvíře. Obrazovku zapínala opice, počítač pes a na židli usedla kočka. Když se konečně připojil k internetu a byl opět člověk, zjistil že dívka už na něj čeká. Začali typických pozdravem a otázkou jak se ten druhý má. Poté Animel začal sepisovat svou zprávu. Ruce se mu třásly a opět začal měnit podobu. Jako myš napsal C, králík napsal H, pavouk napsal T a tak to pokračovalo. Než však stačil napsat celou zprávu jeho tělo už nezvládalo takový nátlak a přeměny. Zkolaboval a stačil akorát entrem poslat to co napsal.

CHTĚL BYCH TI NĚCO ŘÍCT. NEJSEM JAKO OSTATNÍ. ZKOUŠELI NA MĚ POKUSY A NEJSEM JEN ČLOVĚK JSEM TAKÉ SPOUSTA DRUHŮ………

2. Soutěž- fotky mazlíčků

23. března 2009 v 14:48 | Marry
A máme tady naše kandydáty na soutěž o nejhezčího mazlíčka.


1. je malinký Jesse


2. Je králíček Charlie





3. Morčátko Žolík





a 4. jsou dvě krásné morčátka


(Omlouvám se ale jako obrázek mi to sem vložit nejde..)


Doufám, že se vám mazlíčci líbí a taky, že budete hlasovat.

Quiz!!!

10. března 2009 v 21:00 | Marry
Jednou jsem se tak nudila a napadlo mě udělat takový malý quiz. Možná se vám bude zdát hloupý, možná ne. Své odpovědi pište do komentáře. Nejlepší quizař bude popřípadě vyhlášen. Tak doufám, že vás to nebude nějak nudit či prudit a dáte se do toho s vervou!!!


QUIZ

Harry Potter a princ dvojí krve- otázky týkající se knihy
(doporučuji nejdřív zkusit těžší verzi, některé otázky si mohou být hodně podobné…)


Těžší verze

1.Kdo je nový ministr kouzel?

2. Kdo přijde ještě pře začátkem škol. roku za Snapem?

3. V kolik hodin a v který den přijel Brumbál pro Harryho k Dursleyovým?

4. Co zdědil Harry spolu s domem po Siriusovi?

5. Jak se jmenuje nový učitel lektvarů?

6. Kdo se bude v rodině Weasleyových ženit? A s kým?

7. Do koho se Harry zamiluje?

8. Jak byl Harry hodnocen ze zkoušek NKÚ v lektvarech?

9. Jak se jmenuje ulice v níž stojí krámek Borgiho a Burkese?

10. Kdo najde ochromeného Harryho ve vlaku do Bradavic?

11. Co je to Felix Felicis?

12. Jak se jmenoval děd Valdemorta z matčiny strany? (příjmení)

13. Jak se jmenoval bratr Vomldemortovy matky?

14. Co způsobuje kouzlo Levicorpus?

15. S kým chodila Ginny před Harrym?

16. Jakými dvěmi předměty se snažil Malfoy Brumbála zabít?

17. Jak se jmenuje kluk zastupující Rona v brankářském postu?

18. Kam Malfoy jde, pokaždé co mizí z Pobertova plánku?

19. S kým šel Harry na Křiklanuv večírek?

20. Jak se jmenuje vlkodlak, který nakazil Lupina?

21. Co dostal Ron od Levandule na Vánoce?

22. Jaké vlasy má Tonksová po smrti Siriuse?

23. Co platí jako protijed proti většině jedů?

24. Z čeho se Ron otrávil?

25. Co se stane Harrymu při zápase s Mrzimorem?

26. Koho poslal Harry aby sledoval Malfoye?

27. Co způsobuje kouzlo Sectumsempra?

28. Kdo umřel Hagridovi?

29. Kdo je princ dvojí krve?

30. Plánuje Harry vrátit se v září do Bradavic?

31. Proč měl Brumbál zčernalou ruku?

32. Komu zhyzdí Šedohřbet obličej?

33. Kdo ukradl původní medailónek?

34. V koho se pravidelně proměňovali Crabbe a Goyl?

35. Kdo zpíval na Brumbálově pohřbu?



Lehčí verze:

1. Jméno nového ministra kouzel.
a) Kornelius Popletal
b) Rufus Brousek
c) Albus Brumbál

2. Jak se jmenuje žena Luciuse Malfoye?
a) Narcisa
b) Belatrix
c) Lilly

3. Kdo vyzvedne Harryho od Dursleyových?
a) Hagrid
b) Sirius
c) Brumbál

4. Jak se jmenuje nový učitel v Bradavicích?
a) Horacio Hořklan
b) Horacio Křikla
c) Horoucio Křikloun

4. Jak přezdívají v Doupěti Fleur?
a) Křikla
b) šmudla
c) šišla

6. Na co Malfoy Harrymu úmyslně šlápl ve vlaku?
a) Na nos
b) Na nohu
c) Na krk

7. Jaké bonbóny má rád Brumbál?
a) Sladké
b) Bzučivé
c) Kyselé

8. Co je to felix felicis?
a) lektvar smrti
b) tekuté štěstí
c) přezdívka Nevilla

9. Jak bydleli předci Voldemorta?
a) v chudobě a špíně
b) v přepychu
c) jako obyčejní lidé

10. Které dvě věci zbyli po Zmijozelovi?
a) pohár a prsten
b) medailónek a meč
c) medailónek a prsten

11. Kdo zdědil dům Siriusových?
a) Harry
b) Brumbál
c) Belatrix

12. S kým jde Harry na Křiklanuv večírek?
a) s Hermionou
b) s Pansy
c) s Lenkou

13. S kým chodil Ron?
a) s Lenkou
b) s Levandulí
c) s Hermionou

14. Co pomůže proti většině jedům?
a) bezoár
b) kořínky baldriánu
c) dřímalkové fazolky

15. Kolik pravidel "O" musíte znát při přemisťování?
a) 5
b) 2
c) 3

16. Co způsobuje kouzlo Sectumsempra?
a) lezou vám brouci z nosu
b) hluboké rány na obličeji a hrudníku
c) pověšení neviditelnou silou za kotník

17. Koho vezme sebou Harry na pohřeb Aragoga?
a) Křiklana
b) Brumbála
c) Rona

18. Který z Viteálů byl zničen první?
a) prsten
b) medailónek
c) kniha

19. Jakou barvu měl lektvar, který v jeskyni Brumbál vypil?
a) červenou
b) zelenou
c) černou

20. Kdo zabil Brumbála?
a) Snape
b) Draco
c) Hagrid


Doufám, že se vám to nezdálo nějak divné, či těžké a že jste to zvládli!!!

2. Soutěž

9. března 2009 v 19:01 | Marry
Tak jsem vymyslela naši 2. soutěž. Tentokrát upustíme od slohovek a básniček. Rozhodla jsem se uspořádat soutěž o nejhezčího domácího mazlíčka. Své fotografie posílejte na můl mail Natali.Martina@seznam.cz

Budu se těšit na všechny možné mazlíky a zvířátka.
Mějte se fajn!!!

Bugsy

9. března 2009 v 18:57 | Marry |  zvířatka
V podlední době jsem se dost zažrala do filmu pohádky na douboru noc a zásluhou jednoho nejkrásnějšího morčátka na světě Bugsy (neboli česky Bulva) je úžasné morčátko s ještě úzasnějšíma očima a úžasnýma "hláškama" mám tady s ním pár foteček a pár videi, pokochejte se a zasmějte.









a pár videi...




Výsledky 1. soutěžě!

9. března 2009 v 18:42 | Marry
A máme tady výherce 1. souteže nasvané MOTÝLCI A MOŘE.


Jednoznačným vítězem se stala


AKAKIPI




Blahořejeme k výhře a posíláme krásný diplom.

1.soutěž - naše výtvory

7. března 2009 v 9:54 | Marry
Jelikož jsme měli minimální účast ( nic jiného jsem ani nečekala, ale co se dá dělat) máme jenom dvě slohovky. Budete mít takto lehčí hlasování, i když já osobně považuju za výherce obě dvě dívky...

AKAKIPI

Motýlci a moře

Seděla jsem na písku, stále ještě teplém. Vlnky mi omývaly nohy. Slunce pomalu zapadalo. A já pozorovala jednoho motýlka poletujícího nad mořem a při tom jsem přemýšlela o svém životě.
Vše začalo loni v březnu. Doktorka mě na prázdniny poslala k moři. A já tam v červenci odletěla... Nechtěla jsem tam. Už předem jsem věděla, že se mi tu nebude líbit, nenajdu si tu žádné kamarádky a těch 14 dnů bude pro mě utrpením... Celé to ale nakonec bylo jinač...
Pokoj jsem měla až v 5. patře, kam vedla spousta schodů. Tehdy jsem - v duchu, samozřejmě - pořádně celý ten blbý pobyt proklela. V půli jednoho schodiště ke mě ale přistoupil jeden kluk. Sám od sebe mi ochotně vynesl kufr až nahoru. Jmenoval se Filip. Byla to láska na první pohled...
Všechen volný čas - a bylo ho mnoho - jsme trávili spolu. Procházeli jsme se po pláži, koupali se při západu Slunce a projevovali jsme si svou náklonnost. Navzájem jsme se doplňovali a věděli jsme, že jsme byli stvořeni jeden pro druhého.
Filip byl normální kluk (a já normální holka), ale v mých očích se jevil jako jedinečný. Měli jsme společné zájmy. Taky jsem spolu zpívali; s ním zněl můj hlas nádherně. A sbíral motýly.
Najednou nadešel náš poslední večer tady... Byla diskotéka. Po večerce jsme měli v plánu se spolu vytratit... Celý večer jsme spolu tančili. Zatančili jsem si spolu i poslední ploužák, po kterém mě políbil. Pak se rozběhl přes cestu, která byla mezi moji budovou a jeho. Ale nedoběhl...
Ze zatáčky se vynořil autobus a narazil do něj. Filip odletěl od auta a dopadl na cestu několik metrů od místa nehody. Rychle jsem se za ním rozběhla. Jeho krev byla všude; skvrny tvarem připomínaly jeho milované motýlky. ,,Ne, to ne! Filipe, miluji tě!" ,,Já tě taky miluji," zaznělo naposledy z jeho úst. A potom mi zemřel v náruči.
To byl poslední den, kdy jsem cítila teplo. Po návratu domů mě většina mých kamarádek nemohla pochopit. Buď ještě nikoho nemilovaly nebo řekly, že jsem pitomá. Jen jedna pro mě měla pochopení. Ta se taky vrátila z tábora se zlomeným srdcem. Jenže ten její žil...
Je to přesně rok od Filipovy smrti. Sedím na pláži a pozoruji toho motýlka. Slunce už se ponořilo do moře. Vypadá to, jako by si ve vaně podřezalo žíly. To Měsíc ho donutil spáchat sebevraždu... Naposledy jsem si vzpomněla na Filipa. Poté jsem sáhla pro něco vedle sebe. A jediným bodnutím jsem ukončila svůj život...
V tu chvíli se odnikud zjevil další motýl. Zamířil ke svému druhovi. A bok po boku letěli za Sluncem...





A druhá....

MARTINA

Motýlci a moře


Sluneční paprsky se vynořily zpoza okraje moře a ozářily obličej spící dívky. Dívky, jenž byla sama na velkém ostrově. Dny zde byly teplé a vlhké, kolem rostlo plno obrovských stromů a prakticky celý ostrov byl bujně zarostlý. Obvod tvořily písečné pláže a jen na jednom místě se do moře svazoval vysoký útes, vlny zde divoce narážely do skalní stěny.
Jelikož zde dívka byla pár dní ani nevěděla, že útes existuje. Pomalu otevírala oči a jako každý den doufala, že se vzbudí doma ve své posteli a že to všechno byl jen zlý sen. Jenže sen to nebyl, loď na které se plavila s rodiči opravdu ztroskotala a ona byla opravdu jediný žijící pasažér. Pomalu se teda zvedla ze svého narychlo udělaného úkrytu a zamířila k místnímu potůčku.
Po snídani složené z bobulí a tropického ovoce se dívka vydala na každodenní průzkum ostrova. Po jíž dříve vyšlapané a označené cestičce se vydala na sever ostrova, k onomu jí neznámému útesu. Šla několik hodin, poctivě si vyšlapávala novou cestičku. Při každém šustnutí nebo prasknutí větvičky nadskočila několik centimetrů, ještě neměla tu čest seznámit se s místními obyvateli a upřímně po tom netoužila. Takto opatrně pokračovala dál, než došla na malinký palouček. Okamžitě ji to místo uchvátilo, několik prvních minut jen nehnutě stála a s jiskřením v očích sledovala to nádherné a magické místo.
Ani neslyšela tichý pleskavý zvuk křídel. Až po chvíli ji došlo, že něco není v pořádku. Pomalu se otočila a její pohled padl na tu nejneuvěřitelnější věc, kterou kdy viděla. Za ní poletoval na místě houf asi stovky motýlů. Tiše se poletovali sem a tam. Hned si byla jistá, že motýli nejsou jako ti, které zná z domova. Tihle byli nejméně desetkrát větší a mnohem barevnější. V jednu chvíli si jen tak poletovali na jednom místě a v další se všichni na jakýsi neviditelný povel rozlétli k dívce. Do vteřiny jo všichni obklopily a svými jemnými křídli se jí otírali a kůži. Dívka, jakoby omámená jejich krásou se jen usmívala a vůbec nevnímala, že motýlci ji pomalu vedou z paloučku dále na sever.
Stromy se před dívkou obklopenou motýli tiše rozestoupily a uvolnili jim už dříve vyšlapanou cestičku. Po chvíli, když došli až na samí okraj útesu, se motýlci na další neviditelný povel slétli za dívčina záda a udělali tak hustý hlouček třepotajících se křídel. Stačilo poslední natrénované šťouchnutí do zad a dívka se s výkřikem zřítila do hladového moře.Stačila jedna vlna a dívku spolklo moře, jako hladový dravec spolkne svou kořist.
Není náhoda, že dívčin život skončil takto tragicky. Motýli představení bylo záměrné a předem nacvičené. Kdysi na ostrově žila mocná čarodějnice a ta si je takto vycvičila pro svou ochranu. To že čarodějnice už je po smrti však motýli nevědí, a tak shodí z útesu každého návštěvníka ostrova. Vždy jen při posledním výkřiku oběti motýlů, z ostrova vzlétne hejno barevných ptáků a z dálky se ozve toužebné a hladové zavití vlků.


Přeji pěkné počteníčko a pevnou ruku při rozhodování. Vaše Marry