Jarní poupátka

29. března 2009 v 17:05 | Marry |  Slohovky
Jarní poupátka

Zpoza hor vysvitly první jarní paprsky slunce. Pomalu dopadaly na listy stromů a poupátka jarních květů. Odevšad byl vidět třpyt rosy, zachycující světlo a tvořící miliony malinkých duh. K životu se probouzela nejen zvířátka, ale i lidé z vesnice. V dáli zakokrhal kohout, znamení ke vstávání z teplé postele. Ranní spěch a shon zabránil kochání se z nádherné přírody. Jen jeden člověk si našel čas, aby se posadil do vlhké trávy a sledoval svítání. William neměl co na práci, a tak jako jediný věděl, jak nádherný okamžik svítání je. Kolem voněla tráva a rozkvétající poupátka květin. V za jeho zády šuměl les a zpívali ptáčci. Po chvíli však vstal a vydal se do lesa. Sledovat stádo jelenů, ve svitu slunce, jak se pasou na mýtině. Po již vyšlapané cestičce se vydal tím směrem. Stébla trávy se mu otírala o holé nohy a občas narazil na zajíce, přebíhajícího přes cestičku. Bylo slyšet i tiché křupání větviček pod kopyty srnců. Došel na mýtinu a usadil se na pařez, kde vždy seděl a pozoroval jeleny, kteří už na mýtině byli. Nastala tichá chvíle, kdy byl slyšet jen tichý dech a dupot kopyt. Snad si jeleni na Williema už zvykli, nevěnovali mu prostě pozornost. Avšak, možná náhodou, se jeden jelen dostal těsně blízko k pařezu. Pozvedl hlavy od zelené trávy a pohlédl sedícímu Williemovi do očí. Celou věčnost tam takhle koukaly. Poté však, jako by se jelen vzpamatoval, se ohlédl a "houkl" na své druhy. William nepoznal znamení k útoku a dál seděl. Jeleni se shlukli kolem něj a chvíli jen nervózně frkali a hrabali kopyty. William byl, uchvácen, tohle se mu stalo poprvé. Bez jediného pohybu seděl a čekal, co bude dál. Slunce zrovna zašlo za mrak a jeleni se jako na znamení dali do pohybu. William se ani nestačil zvednout, jeleni na něj zaútočili. Oči jim potemněli a měli jen jedinou touhu, zabít toho vetřelce. Roztrhali ho na kousíčky, máchali parohy, dupali kopyty a troubili na znamení vítězství.Jeleni se přemístili na druhou stranu lesa a po tomto krvavém útoku zbyly jen na bílých konvalinkách rudé kapky krve. Když se ten večer květy uzavřely, začaly se dít ty nejmagičtější věci světa. Tu jarní noc se zrodila první masožravá rostlina. Až jeden den, kdy šli děti z vesnice na houby….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama