Květen 2009

Básniška 2

28. května 2009 v 15:39 | Marry |  Slohovky
Bolest

Kladu jednu nohu před druhou,
ani jedna neví kam půjdou.
Tápu ve tmě kolem sebe
a přitom myslím jen na tebe.

Na tvé oči, křivky těla,
tak strašně moc bych je mít chtěla.
Toužím dotýkat se tvé hebké kůže,
toužím cítit mezi námi plátky růže.

Tvůj úsměv letmý, sladký jako med,
stačí k tomu abych roztála jako led.
Ale ty necítíš to co já,
nevíš co to pro mě znamená.

Musím sedět vedle tebe celý den
a myslet na to, že to není sen.
Sen ve kterém mi lásku oplácíš,
sen ve kterém to že miluji tě víš.

Nemám jinou možnost než snít dál,
své sny, kde jsi můj král.
Však zbývají jen dva měsíce
a potom už neuvidím, neucítím tě více.

Nevím, nechápu tvé chování,
do rozpaků mě jen uvádí.
Nejradši bych stále s tebou byla,
proč nemůžou splynout naše těla?

FF na HP (miluju zkratky) Nápoj lásky 1. část

14. května 2009 v 20:05 | Marry |  Fanfictoin

Ve stejném okamžiku, kdy se můj sen dostává k nejlepší části, mě probudí hlasité prásknutí dveří. Otevřu oči, opět jsem ve své ložnici, ve své posteli se smaragdově zelenými nebesy. Ne, že bych je nějak měl rád. Rychle sáhnu pro hůlku a vyskočím z postele, připraven okamžitě zasáhnout. Za těch 6 let v Bradavicích jsem se naučil, že hlavní je být neustále e střehu. Naštěstí zjistím, že to byl jen můj spolubydlící Jack.
"Promiň Severusi, nechtěl jsem tě probudit." Špitl a odešel pryč. Ano, je pravda, že alespoň tady mám jakousi úctu. Ne jako ve zbytku hradu, kde jsem lidem jenom pro smích. Ale i na ně jednou dojde. Zvláště Pottera a Blacka si vychutnám. Nemají ani ponětí, jaké věci dokážu. Já, Princ dvojí krve, přísahám, že se jim jednou pomstím a počkám klidně i celý život.
Na další polemizování o pomstě Pobertům jsem neměl čas, musel jsem na snídani. Rychle jsem na sebe hodil košili, kalhoty, smaragdovou kravatu a plášť. Letmý pohled do zrcadla stačí, abych dr ujistil, že mi nikde neodstávají vlasy apod., ostatní využijí každou maličkost aby mě mohli urážet. Hrábnu po brašně s učebnicemi a rozběhnu se na snídani. Nikoho nezdravím, nikdo nezdraví mě, jako obvykle. Někdy mi přijde, že jsou všichni tak strašně primitivní…
Co nejkratší cestou se snažím dostat do velké síně, naštěstí znám většinu zkratek. Rychlímy kroky jdu rovnou vpřed. Vyhýbám se všem pohledům a kličkuji mezi šuškající se "spolužáky". Ve velké síni už je narváno, rychle si sednu na úplný kraj stolu a sáhnu po jediném, co z toho výběru jím, croissant a k tomu máslový ležák. Všechno probíhá v klidu, doku se síni nerozlehne ten dutý smích, který jsem okamžitě poznal.
"Seve, starý brachu, jak se dneska máš? Tvé vlasy jsou opět o odstín mastnější, jak jinak."
Ten imbecil Black si vážně myslí, že mě tímhle rozhodí? Já vydržím hodně a obzvlášť od takových jako jsou oni.
"Měl jsme se dobře, dokud ses tu neobjevil Blacku." Zasyčel jsem.
"Ale no tak, nebudeme na sebe škaredí, snad nechceš zopáknout úterý?"
Samozřejmě jsem neztratil hlavu. V úterý se totiž bavili tím, že mi odčarovávali a přičarovávali prsty na rukou, velmi zábavné, zvlášť pokud se při tom snažíte napsat úkol do přeměňování. A tak jsem zvedl oči od stolu a probodl jsem Blacka pohledem.
"Snad ty nechceš abych prozradil, co poslední noci děláš?"
Věděl jsem, že tímhle ho dostanu. Sice jsem neměl páru o tom, co dělá, ale určitě ne nic dobrého.
"Náš primus se ozval, kašli na něj Tichošlápku, pojď už mám hlad a nenechám se zdržovat tímhle slizounem."
Black mi věnoval jeden ze svých přesládlých úsměvů a odkráčel. Jedna nula pro mě. Jak prostí jsou, nemožné… Zavrtěl jsem hlavou a dopil jsem zbytek ležáku.
První hodinu máme obranu proti černé magii, můj nejoblíbenější předmět, měli jsme profesorku Marrythoughovou, velice starou ženu s mnoha zkušenostmi. Pomalu jsem vyrazil na cestu ke třídě a rozhodl jsem se pro jednu zkratku, ale pozdě jsem zalitoval. Naproti mně zrovna probíhal stejnou zkratkou kdo jiný než Black.
"Seve, tak ty taky znáš tajně zkratky? Jak překvapivé." Jedovatost z těch slov doslova kypěla.
"Dej mi pokoj a pokračuj v cestě." Chtěl jsem ho obejít a jít dál svou cestou, ale Black mě zastavil.
"Když už jsme se tady tak potkali, řekni Sneape, umíš namíchat Nápoj lásky?"
Co si ten ignorant myslí? Že jsem jeden z těch, kteří lektvarům absolutně nerozumí?
"Samozřejmě, proč tě to zajíma?"
Nevěděl jsem, kam tím míří, ale jestli si nepohnu příjdu pozdě na hodinu. Black vypadal, že přemýšlí, jestli je to u něj možné.
"Mám pro tebe návrh, namíchej mi trochu toho Nápoje lásky a za to tě navždy nechám být."

Chi chi chi...

11. května 2009 v 15:44 | Marry |  Galerie
Jestli znáte sbírku povídek Zuby nehty tak si určitě vzpomínáte na povídku Chi chi chi a tato povídka mě inspirovala k takovému obrázku...

No tak!!!

10. května 2009 v 11:23 | Marry
No tak lidi!! Copak už jste tak líní nebo zabednění?? Přestává mě bavit čekat jestli se někdo zúčastní soutěže... Začínám si myslet, že jsme vážně upadající národ... Mám takový pocit, že příště se na vás vykašlu...

Lovec duchů

7. května 2009 v 19:58 | Marry |  Galerie
Pro tento obrázek jsem se insporovala obalem knihy Učeň lovce duchů a myslím, že se mi poved (hlavně díky tomu, že celkem není vidět obličej.)

Barvičky (nuda ve škole)

7. května 2009 v 19:45 | Marry
Tak tomuhle se říká nuda ve škole... Všechny vznikly při hodinách ať už přírodopisu, zeměpisu nebo rodinky.... Strašně se mi líbí jak jsou krásně barevné...


Portréty 2

7. května 2009 v 19:42 | Marry |  Galerie
Další z mých nepovedených portrétů... Já nevím, ale pořád to není ono a já už jsem zoufalá...


"Můj" Zac

6. května 2009 v 19:02 | Marry |  celebrity
Toto považuju za jeden z mých nejlepších výtvorů (až na u pusu)... Samozřejmě můžete připsat i svůj názor.

Portréty

6. května 2009 v 18:59 | Marry |  Galerie
Poslední dva večery jsem se tak nějak nudila a dopadlo to takhle... Ano vím, že je to strašné, že ten kluk je moc ušmudlanýa ta holka má moc vysoko oči, ale co naděláte.... Své připomínky a pocity prosím pište do komentářů....



Skříň

6. května 2009 v 17:53 | Marry |  Slohovky
Skříň


Dnes je krásný den, slunce svítí, v dáli zpívají ptáčci a odvedle jde slyšet sousedova sekačka. Den jako stvořený na schovku. Společně s mými třemi sourozenci jsme si střihli, kdo bude pikat, vyšlo to na Láďu. Je z nás nejmladší, a tak se při počítání ještě trochu sekal. "Jedna, dva,eee, čtyři, tři…" Zbytek už jsem neslyšel, běžel jsem honem najít nějaký super úkryt. Nejdřív mě napadl záchod, ale tak už byl Pavel. Zrychlil jsem svůj krok a mé mozkové buňky byly úplně rozžhavené. A nakonec jsem dostal skvělý nápad. Skříň! Ta velká skříň u nás na půdě. Rychle jsem dochvátal ke schodům, po cestě jsem se málem přizabil o pouzdro na zemi, a v dáli už byl slyšet výkřik Ládi. "Už jdu!!" Co nejtišeji a nejrychleji jsem vylezl nahoru. Všude kolem bylo spousta prachu a smrdělo to tady zatuchlinou.
Rychle jsem překračoval nakupené věci, které tady byly uložené. Náš člun, houpací křeslo po dědovi, lyžáky, pár beden s věcmi z máminy a tátovi svatby a až úplně vzadu byla skříň. Když jsem otevíral dveře, jemně zavrzaly a kolem se rozvířil prach, který byl momentálně všude kolem. Musel jsem si pčiknout. Už jsem se lek, že mě Láďa uslyšel, počkal jsem chvíli, ale nic se nedělo. Vlezl jsem do skříně mezi staré míče a haraburdí. Pomalu jsem za sebou zavřel dveře, ozvalo se cvaknutí a já čekal a čekal a čekal.
Když mě to přestalo bavit, chtěl jsem vylézt ven, ale nešlo to. Dveře skříně se zasekly a i když jsem do nich narážel jak jsem chtěl, nešly otevřít. Propadl jsem panice, začal jsem kolem sebe mlátit, ale po chvíli jsem byl úplně vyčerpaný. Únavou jsem tam usnul, zhroucený mezi míči a knihami. Po chvíli se prach usadil a zvedl se až o měsíc později…
Ano, je to skříň z Narnie, ale vhodnější jsem nenašla...