Červen 2009

Minuta ticha

26. června 2009 v 20:12 | Marry |  můj svět
Nejen na minutu, ale i v dalších letech bych nechtěla zapomenout na velkou popovou hvězdu Michaela Jacksona... Byl to můj velmi oblíbený zpěvák a jeho dnešní smrt nejen mě ale i miliony dalších lidí zasáhla jako šíp nesoucí špatnou zprávu... Proto chci aspoň tímto článkem trochu uctít jeho památku....

Planeta nepatří jen nám!!!

24. června 2009 v 16:48 | Marry |  můj svět
ŽIVOT JE PŘÍLIŠ KRÁTKÝ NA TO, ABYCHOM JEJ NIČILI I OSTATNÍM ŽIVOČICHŮM!!! PLANETA NEPATŘÍ JEN NÁM!!!

4.soutěž!!!

24. června 2009 v 16:22 | Marry
Vymyslela jsem velmi důmyslnou 4.soutěž! Bude sice opět ve slohovém znění, ale zadání už až tak leké nebude. Mám pro vás připravené 3 obrázky (zobrazené pod textem).... Vyberete si jeden z nich (ale můžete i víc než jeden, jak chcete) a vymyslíte slohovku tak aby do ní ten obrázek seděl. Jako takové ty ilustrace v knihách... Přeji hodně zdaru při plnění ůkolu.

1.

2.
3.

obrázky z "jiného světa"

23. června 2009 v 14:52 | Marry |  jiný svět
Při brouzdání na internetu jsem narazila na pár nádhernách obrázků...
Snad obydlí skřítků?
Fénix se svými léčivými slzami...
Bojiště...
Nádherný zámek či hrad v pozadí...
Úžasné místečko, tam tak bydlet to by bylo...
Naše planeta?Kdyby tak na naší planteně něco takového šlo...
Já byh se bála, že na mě ty planety spadnou =)
Krásná dovolená...
Nevím proč mi to připomína Malehé prince...
Les děsů...
Skřítčí osada =)
Palác nevímkoho (někoho hodně zlého, snad Pána stínů...)

Básnička

23. června 2009 v 14:43 | Marry |  Slohovky
Duha

I když bouře zuří
a kapky vzduch víří,
může nastat chvíle krásná,
nikomu není dodnes jasná.

Slunce vykoukne zpoza mraků,
a k nebi se upře mnoho zraků.
Z bouře velmi ošklivé,
jsou vidět barvy zářivé.

Táhnou se od jednoho konce Země k druhému,
vytváří oblouk k pohledu hezkému.
Všemi barvami ona hraje,
je jako z pravého ráje.

Jmenuje se Duha,
je na nebi jako krásná stuha.
Co se to ale stalo?
Z Duhy už zbylo jen málo.
A náhle mizí i se sluncem zářivým…

3.soutěž VYHODNOCENÍ!!!

23. června 2009 v 14:40 | Marry
Taaaak tady máme konecné vyhodnocení!! S náskokem jednoho bod vyhrála MARRY! Ale jelikož se poslední dobou nudím a o druhé místo se dělí zbylé zúčastněné tak mám diplomek i pro ně. (Marry ho pošlu osobně =))


Naše povídky do 3. soutěže

11. června 2009 v 17:49 | Marry
KONEČNĚ!!! Konečně tady máme povídky do 3. soutěže!!! Tak hlasujte o tu nejlepší!!



1. Marry

Paprsky vychází zpoza hor a Slunce začíná svou každodenní pouť po obloze. Ale dříve než začne, setká se tváří v tvář s Měsícem...
,,Vítej zpět sestro." Zazvonil lehoučký hlásek Měsíce.
,,Víš, že se odmítám s tebou bavit." Zahřměl hlas Slunce, jako odpověď.
,,Ano, vím že tě pýcha pohltila jako já pohlcuji některé vesmírné útvary, ale skus se zamyslet, proč to všechno děláš." Vždy trpělivý Měsíc si udržel stále klidný hlas a pomalu se při tom blížil k vysokým horám, za které do 10-ti minut zapadne.
,,Proč? Protože jsem větší, krásnější a důležitější než ty." Ze slov Slunce byla slyšet arogance, se kterou se nyní spřátelilo.
Měsíc opět udělal dva malinké krůčky k horám a znovu promluvil.
,,Důležitější? Tvou vinou každý den umírají desítky lidí. Ničíš je, vysáváš z nich sílu, kterou já jim dávám."
Slunce si odfklo, až z toho na Zemi vzlétlo hejno ptáků. Začalo přemýšlet, jak by bratrovi dokázala, že ona je ta lepší.
,,Tvou vinou taky umírají lidé. Házíš přes svět černou plachtu, ve které nevidí a proto si můžou ublížit nebo ubližují jiným."
Měsíc už se dotýkal hor a chystal se naposledy promluvit ke své sestře, aby ji mohl varovat před samou sebou.
,,Nikdy jsem se nechtěl pohádat, ale uvědom si že i kvůli těmto hádkám také umírají lidé. Vím, že tobě na nich nezáleží, ale já tě nenechám ničit jejich rasu. Jen počkej, uvidíš...
A Měsíc se zcela ztratil za horama.
Slunce si jen upravilo paprsky a chystalo se strávit zbytek dne sledováním těch divných lidí, Měsícova slova na ni nějak nepůsobyly, pýcha byla větší.
Na druhé straně zeměkoule Měsíc připravoval pomstu. I jeho zachvátila nemilá vlastnost a to žárlivost a touha po pomstě. Rozhodl se, že to udělá, zabije svou sestru jednou pro vždy a zachrání svět.




2. Lucka

Je vlahý letní večer. Písečná pláž je pokryta desítkami lidí. Spárovaných osob. Milujících se dvojic. Jak je Chris všechny nenávidí! Je nespravedlivé, že se můžou radovat z toho co on ztratil. Co mu ta, kterou nade vše miloval rozšlapala na střepy. Kdyby mu to jen nikdy neudělala, nemusel by tu teď stát, proklínat celý svět a pozorovat topící se slunce. Ach! Jak ho ponížila! Kéž by jí to mohl stejnou měrou oplatit! Žhavý kotouč pozvolna mizí ve vlnách oceánu a průzračná voda dostává rudý nádech. Nádech krve...Bude trpět! Nebo si to snad ta mrcha nezaslouží? Chris nepřemýšlí dlouho, odpověď je jasná. Ano, zaslouží. Po tváři se mu rozlévá spokojený úsměv. Už ví co musí udělat. Slunce zapadlo. Vyřídilo Chrisovi svou zprávu a dokončilo celodenní pouť oblohou.
Má vše do detailů naplánované. Všecinko! Sledoval dost detektivek, aby věděl jakých chyb se nesmí dopustit. Potichu otvírá dveře jejího bytu. Duplikát klíče, co si nechal již dávno vyrobit se mu dnes nesmírně hodí. Stojí v tmavé chodbě. Za třetími dveřmi zprava je slyšet zvuk tekoucí vody a její melodický hlas, zpívající jakousi nádhernou píseň. Neměl by ji přeci jen nechat být? Ne! Musí uposlechnout radu slunce a zničit ji dřív, než zničí ona jej. Sopránový hlas jde do výšky, stupňuje se. Chris se usměje. Však už dlouho znít nebude.....
Policie na něj nic nenašla. Provedl téměř dokonalou vraždu. Po smrti Elizabeth byl vyslýchán mezi prvními, ale neobjevili proti němu žádný důkaz. Chris ale ví, že pátráni pokračuje dál a kdykoliv může vyplout na povrch chybička, které se dopustil. Kromě toho vždy když zavře oči, vidí namísto tmy její tělo, potřísněné krví. Přejde to někdy...?
Dny plynnou dál. A v každém z nich na Chrise dohlíží jasné slunce. Připadá si jako v pasti. Ach, jak jen teď svého rádce nenávidí! Proč musí ta žhavá koule jen existovat?!
Vše se proti Chrisovi spiklo! Slunce, paměť i smysly. Všude kam se podívá vidí krvavé stopy. Občas dokonce slyší i hrůzostrašný, ženský jekot a kapající kohoutky. Začíná mít strach a děsí se příští minuty.
Domem se rozlehl ostrý zvuk. Zvuk, jako rána z pistole. Lidé se sbíhají a ustrašeně se samy sebe ptají: ,,Co se stalo?" Jsou tu všichni kromě jedné osoby. Chrise Ayblyho. Ten chybí.
Jen o pár hodin později proniká policie za dveře Chrisova bytu, jenž jim nikdo nepřicházel otevřít. V jednom ze čtyř pokojů nacházejí v kaluži krve tělo a na stolku vedle něj podrobnou výpověď k vraždě Elizabeth Candomové. Jen poslední větu nikdo nechápe; nikdo se nedokáže dopátrat jejího významu...
,,Proč jsem tě jen poslechl?!"


3. Akakipi

,,Kime, pospěš! Už jenom kousek..." křikl dospělý muž na malého kluka. Muž šel vedle plně naloženého vozu taženého oslem a kluk, Kim, se pomalu loudal za ním.
,,To jsi říkal už před hodinou! Mě už ale bolí nohy... Kdy už tam budem?" zeptal se chlapec muže, který by mohl být jeho otcem, ale nebyl.
,,Vydrž!" odpověděl mu. ,,Hranice Země vycházejícího slunce jsou již blízko. A pak jenom kousíček..."
,,Ale kolik?" zeptal se znova netrpělivě Kim.
,,Asi půl míle..."
,,Tolik?"
,,Hele, po těch sedmi mílích už tě ten kousek nezabije... Tak pospěš, ať tam stihneme dojít za světla."
,,Si jen myslí, že mě to nezabije!" odvětil chlapec tak, že ho Jet neslyšel.
* * *
Asi po půl hodině se Jet zastavil tak, že do něj Kim málem vrazil.
,,Co děláš?"
,,Právě," pravil Jet, ,,jsme překročili hranici státu."
,,Takže už jsme tady? Jupí!" vykřikl Kim a rozběhl se napřed po louce plné květin všech barev.
,,Ti mladí..." zavrtěl hlavou Jet a vydal se za chlapcem.
* * *
V nedaleké vesnici našli opuštěnou chalupu a usídlili se tam. Jet vytáhl ze své kouzelné truhlice své nejcennější věci - spoustu knih a hvězdářský dalekohled na pozorování oblohy.
Jet byl totiž astronom (a také fyzik a matematik). Malému Kimovi ale zakázal na jeho věci sahat - a hlavně na dalekohled. Věděl, proč to dělá; měl k tomu své dobré důvody...
* * *
O nějakou tu dobu později musel Jet odjet pryč - bez Kima. Ten zůstal sám doma bez dozoru. Kdyby se ho dnes někdo zeptal, co ho to tehdá napadlo, nebyl by schopen odpovědět.
Přišel do Jetovy komůrky a přistoupil k dalekohledu. ,,Jenom se podívám. Nic se nestane," řekl si a podíval se přes dalekohled. Ten ale byl namířený přesně tam, kde nyní stálo Slunce.
,,Ááá! Au..." vykřikl Kim. ,,Moje oči! Moje oči! Já nevidím..." a v pláči se zhroutil na zem.
* * *
Další den se vrátil Jet a našel doma Kima, vyčerpaného a slepého.
V Zemi vycházejícího slunce přišel Kim díky Slunci navždy o zrak...


Smutek

6. června 2009 v 19:54 | Marry |  Galerie

Doporučuji

4. června 2009 v 19:09 | Marry |  můj svět
Momentálně jsem narazila a jsem aktivně zapojena na dvou úžasných stránkách. Rozhodně je doporučuji vyzkoušet, pokud se věnujete psaní básní nebo povídek. Je to jednoduché, zveřejníte tam své výtvory a ostatní vám je komentují, kritizují, chválí atd... Samozřejmě vy na oplátku čtete a hodnotíte jejich, takže hurá do psaní!!!