Lavička v parku

8. července 2009 v 20:24 | Marry |  Slohovky
Po celodenní práci v zámku, kde bylo studeno a vlhko, se Charlie konečně dostal ven. Už se sice stmívalo, ale to mu vůbec nevadilo, měl tmu rád. Vydal se do nedalekého parku, kde měl své oblíbené místo. Lavička.
Byla pro něj odpočinkovým místem, místem klidu a přemýšlení. Pomalu se k ní blížil, aniž by tušil co se tak dnes stane. Když došel do parku ucítil že něco není v pořádku, je to něco jako když máte takové to mrazení k zádech. Lavička tam stála, ale ve vzduchu bylo cítím něco zlého. Charlie se to snažil nevnímat, co by tady dělalo něco zlého, říkal si. Přišel si sem odpočinout, už je přepracovaný. S těmito myšlenkami dosedl na hladké dřevo lavičky a všechny i ty maličké starosti ho opustily.
Foukal jemný vítr a v dáli se šeptali stromy. Kousek stranou stála kašna, ve které tiše šplouchala voda a kolem se linula těžká vůně růží rostoucích kolem. Když se Charlie zahleděl na oblohu, musel se pousmát, byl úplněk, nejmagičtější čas.
Už nedávno dal Charlie lavičku spravit a natřít na černo. Měl černou rád a chtěl mít lavičku podle svého vkusu. Moc dlouho mu netrvalo k tomu krále přemluvit ani nevěděl, že u zámku nějaká lavička stojí. A tak se mohlo v noci z dálky zdát, že Charlie sedí ve vzduchu, lavička dokonale splývala s okolní tmou.
Jak se tak Charlie zahleděl na měsíc a zasnil se, ani nezaslechl nedaleké těžké kroky. Když ale kroky zrychlily do běhu a začaly pod nimi hlasitěji praskat větvičky, Charlie zpozorněl. Ve stejnou chvíli zašel měsíc za mrak, který k němu náhle vplul z noci. Jeho oči začaly hledat ve tmě strůjce toho hluku. Nikoho však nezahlédly, přestože se kroky rychle přibližovaly. Charlie už to nevydržel a postavil se na nohy. Kroky zpomalily a najednou bylo kolem úplné ticho. To Charlieho znervózňovalo ještě více. Naštěstí v tu chvíli zafoukal vítr a mrak, který zakrýval měsíc, odplul dál vstříc tmě a měsíc ozářil celý park. Charlie toho rychle využil a rychle přejel pohledem park po nejbližší stromy.
Až když se Charlie otočil a pohlédl za své záda, uviděl postavu která dělal ten hluk. Nyní se pohybovala až nebezpečné tiše přímo k lavičce. Podle stavby tělo už se dalo poznal, že je to muž. A že si pravděpodobně hraje na červenou Karkulku.Muž totiž vyhlížel zcela divně. Na sobě měla dlouhý červený plášť a kapuci přes hlavu. Když došel k lavičce zlehka se o ni opřel a se zájmem si začal Charlieho prohlížet. Měl jasně modré oči, stejně jako Charlie. Po chvíli úplného ticha muž promluvil.
"Připrav se na smrt."
Potom se s lehkostí přehoupl přes lavičku a vrhl se na Charlieho už nebyl Karkulka, ale vlk. Teda doslovně řečeno, chtěl se na něj vrhnout. Je neuvěřitelné co se během té chvíle, kdy se muž snažil lavičku přeskočit, stalo.
Když byl muž nad horním okrajem lavičky , horní plaňka se sama od sebe oddělala a vylétla nahoru k útočníkovi, zasadila mu pořádnou ránu do břicha. A když dopadl na zem vedle 'oživlé' lavičky, stalo se něco ještě neuvěřitelnějšího. Jedna noha lavičky se vytáhla se země a svým ostrým koncem se zabodla útočníkovi přímo do srdce.
Charlie, který to celou dobu sledoval, tomu nemohl uvěřit, lavička mu prakticky zachránila život. I když tím byl ohromen chtěl zjistit, kdo byl útočníkem a stáhl mu kapuci. Jeho pohled padl na tvář jeho bratra Chrise.
"Ne, to ne!"
Proč ho chtěl vlastní brat napadnout? A proč to ta lavička udělala? Co se tady děje? Moc otázek a málo odpovědí.
Chris byl Charlieho dvojče. Jejich rodina věřila na magické spojení mezi oběma bratry, a proto je našla oba mrtvé v parku u černé lavičky, potřeštěné jejich krví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama