Prosinec 2009

Fotky z natáčení HP7

31. prosince 2009 v 14:25 | Marry |  Harry Potter
Jakmile jsem včera viděla ten teaser k HP7, začala jsem se o to trochu zajímat. Možná taky proto že už se dost nudím. Našla jsem pár úžasných fotek z natáčení, jde vidět na co budou zaměřovat... Jsou fakt boží takže si je prohlédněte, snad budete sdílet mé nadšení nad tímto filmem...



Zatím nejkrvavější část co jsem viděla, teda jestli to na jejích rukách je krev... Je to malinký obrázek, ale zajímavý...
Nejde rozeznat o kterou scénu se jedná, ale nejspíš si to jen někam šinou bez kamery, jelikož Daniel nemá brýle....
Rozhodně zajímavé obsazení fotky... Jen nevím co tam dělá ten skřet, nějak si nepamatuju že by se tam objevoval, ale je to možné...
Wow, takový plakát, jen ho vyvěsit do pokoje nebo ve velkém v cinestaru jako upoutávku na film...
Rozhodně zajímavý pohled, nevíte někdo kdo je ten chlap po Harryho pravici?
Zase ten chlap... Ale Belatrix vypadá pořád úžasně :)
Ještě že už je to poslední díl, Daniel nám stárne před očima....
Pauza na kafe...
Tak tuhle scénu dobře poznávám, chudák Dobby... Ale je dobře že to do filmu dali, já se bála že to vynechají stejně jako vynechali např. Winky ve 4. díle...
Je zvláštní, že na sobě prakticky nebudou už mít školní hábity, ale normální oblečení...
Nejsem si jistá, ale myslím že tohle bude na začátku v domě, který Harry zdědil po Siriusovi....
A tohle je taky začátek, když utečou ze svatby, myslím že potom už nemají možnost nasit slavnostní oblečení...
Jedna ze scén v lese, a že jich tam je... :)



Doufám, že se fotky líbili a že časem seženu nové. Jinak nezapomeňte, že první část má premiéru už v listopadu 2010 a druhá v červenci roku 2011... =)

Teaser k HP 7!!!!

30. prosince 2009 v 16:38 | Marry |  můj svět
Konečně možnost nahlédnout do očekávaného posledního filmu Harryho Pottera!! Musím říct, že to bude fakt drsné... Už se těším na první část... Zrovna si sedmičku připomínám knížně a přistihuju se při přemýšlení jak by se některé části daly zfilmovat... No nechávám to na režisérovi a doufám že nesklame jako některé předchozí díly a dá nám alespoň něco z kouzel knihy... Už vás nebudu napínat, tady to máte....





WOW!!!

15. prosince 2009 v 20:20 | Marry |  můj svět
Tak to je gól! Prakticky až teď jsem si všimla že můj blog funguje už ROK!!! :D Vážně tomu nemůžu věřit... Dokoce už rok a něco, jelikož jsem si toho nevšimla dřív. Nevěřím tomu, že jsem to tak dlouho vydržela a hlavně, že VY jste to se mnou tak dlouho vydželi... :) Tak snad budu za rok zase mít takový záchvat překvapení!! :) No tak se mějte všichni krásně a užívejte svátků... Ty brďo já tomu fakt nemůžu uvěřit... :)

Referát

15. prosince 2009 v 20:15 | Marry |  můj svět
Tak jsem vyhrabala hoooooodně staré referáty, resp. referáty do čténařského deníku. A nedivte se. Dlouho jsem mega hodně byla zažraná do Witch takže tychle první nejsou a ničem jiném než o knihách z galerie Witch knížek... Podotýkám opravdu jsem to psala hodně dávno. Alespoň můžete porovnat mojí slovní zásobu.... = D




DRAČÍ VÍTR

autor: Lene Kaberbol
ilustrátor: Francisko Artibany
hlavní hrdinové: Will,Irma, Taranee, Cornelie, Hay-lin, stríček Kao, paní Liu

Na začátku dostane Hay-lin od svého strýčka Kaa Liijinu lucernu. K lucerně si Hay-lin koupí také zrcadlo, protože si myslí, že tyto věci spolu souvisí. Proto se všech pět dívek sešlo večer u domu Hay-lin. Zrcadlo mělo dvě strany, jedna strana byla sluneční a druhá měsíční. Na sluneční stranu pověsily lucernu a měsíční nasměrovaly na měsíc. V zrcadle se objevili modříny a hory, a nějaký hlas říká: "Vznešená Lin pomoz nám!" Toto prostředí Hay-lin znala ze svých snů. Potom se v zrcadle objevil věštec a ze zrcadla se stal průchod do jiného světa. Dívky vešly a před nimi klečela mladá Číňanka
a říká: "Vznešená Lin jsme rádi, že si se vrátila." "Ale já jsem tu nikdy nebyla", říká Hay-lin. Číňanka utekla a dívky šly za ní. Všimli si že tam nejsou ptáčci a divili se tomu. Po chvíli dorazili do údolí klidné vrbové řeky. Vypadalo to že tam nikdo nežije. "Je tu někdo?" volali dívky, "Já" , "A kdo jste?" ,
"Já jsem paní Liu, jsi to ty vznešená Lin?" , "Ano jsem.". "Všichni jsou v paláci, vznešená Lin musíme jít do paláce porazit císařovnu, to ona všechny donutila jí sloužit. Jinak by je popíchal hmyz služebnictva císařovny". "Tak jdeme". U paláce byla ptačí klec v které byly uvězněni všichni ptáčci. Svolali sousedy paní Liu ať jdou s nimi. Vyrobili si ochranu proti hmyzu z česnekových natí. Cestou je zarazil velký mrak z hmyzu vytvořený Cornelie, která umí hýbat věcmi. Otevřela klece a ptáci snědli všechen hmyz. Když byly u Dračí brány, zastavila je obrovská tarantule čarodějky. Po chvíli zjistili, že je složená z tisíce hmyzu. Hay-lin ji rozfoukala větrem … a jestli císařovnu porazí to zjistíte, když si tuto knížku přečtete.






Witch
střepy času 1
Kamenný sokol

autor: Lene Kaaberbol
hlavní hrdinové: Will,Irma, Tarenne, Cornelie, Hay-lin


Milí spolužáci, dnes bych vás chtěla seznámit s knížkou, která se nazývá Kamenný sokol a která je první z řady "střepy času". Knížka začíná tím, že Šeredýr (duch času) utekl z vězení v Kondrakaru. A utvořil si novou knihu času, která mu dodala energii, aby mohl chodit po časové linii a posbírat všechny střepy času z magické koule (sokolí,
orlí, soví a fénixův), aby mohl zničit Věštce (pána Kondrakaru). Jakmile se to dozvěděl Věštec zavolal si 5 strážkyň (Will, Irmu, Taranne, Cornelii a Hay-lin) do síně orchidejí a dal jim úkol, aby sebrali střepy dříve než Šeradýr. Potom zmizel a dal strážkyním každé dárek, Will dal průvodce Mravenečka do srdce kondrakaru, které střežila a ostatním přívěšek s různými ptáky, kteří svírali malé přesýpací hodiny - Taranee orla, Hay-lin sokola, Irma sovu a Cornelia fénixe. Potom se zahleděli do srdce kondrakaru a zjistili, že Mraveneček žije na Orbisu a začal sloužit v sokolí věži. Šeredýr se proměnil v Mravenečka a ukradl sokolí střep, protože se uměl proměnit v kohokoliv, ale jen na malou chvilku. Proto se na Orbis vydaly. Tam je Ochránce střepu uvěznil k Mravenečkovi. Pak se z vězení dostali i s Mravenečkem a i když střep na konec dostali, skončilo to tak, že Věštec se začetl do knihy času.







W.I.T.C.H.
Srdce Kondrakaru

Autor : Lene Kaaberbol
Ilustrátor : Francesco Artibani
Hlavní hrdinové : Will, Irma, Hay-Lin, Taranee, Cornelie, Dany


Knížka je o pěti dívkách
ve Věku 13-14 let. Nejvíce se v knize mluví o Will Vandomové, které Dany Nova ukradl Srdce Kondrakaru - mocný přívěšek. Všech pět holek nevědělo co dělat a tak se zašly poradit s Věštcem. To je moudrý mladík, který dal dívkám Srdce Kondrakaru a v případě nesnází jim radí. Věštec je poslal do města nazvaného Nimbus, kde je zastihla bouře. Vypraví se za světlem domu, ve kterém bydlí, jak později zjistily, pan a paní Kadeřaví. Pan Kadeřavý se s nimi vydal na cestu za Danym. Nejdříve šly za paní Solanou, aby jim dala nějaké informace o Danym. Avšak paní Solana jim neporadila. Tak se vydaly směrem k Liliovému rybníku. Po cestě je potkala bouře Salamandrů, která jim zabránila v další cestě za Danym pro Srdce Kondrakaru. Až bouře přestala, dívky se znovu vydali za Danym. Nakonec Danyho přemluvily a získaly Srdce Kondrakaru zpět. Po návratu domů musely posunout čas, protože se v Nimbusu zdržely asi tři dny.







W.I.T.C.H.
Pekelná Hudba


Autor: Lene Kaberbool
Ilustrátor: Francesco Artibani
Hlavní hrdinové: Will, Irma, Taranee, Cornelie, Hay lin, Kde

V knížce se píše o pěti dívkách,hlavně o Irmě Lairové která se společně s Hay lin rozhodli utvořit kapelu Nefritové sestry, společně s Karou a Fiolou .Dívky
se rozhodly,že utvoří kapelu Nefritové sestry. Šly na hudební večer a vyhrály.A vyhrály , že si můžou znovu zasoutěžit v Hvězdném expresu, ale nevyhrály. Zvítězili Pekelníci jakmile zazpívaly jednu písničku všichni po nich šílely a aji Fiola. Všichni si kupovaly jejich cédečka a kazety, přívěšky a nosily kytaru podobnou Milované od Keda a podobizny jejich účesů. Začaly být hodně slavní. A byly střeženi obrovskými pány a psi, kamerami a poplašnými zařízeními. Všech pět dívek se tam vydalo, ale nepustily je dovnitř tak se rozhodly se tam vloupat. Cornelie umí pohybovat věcmi a Will umí mluvit s věcmi na elektřinu. Proto si hravě poradili se všemi překážkami a nakonec se dokázaly dostat
ke Kedovi. Promluvily s ním a dozvěděli se, že je z Bardu to je svět hudby. Obyvatelé Bardu Keda přemístili do světa Witch a před bránu Bardu dali sfingu. A tak se dívky i s Kedem vydaly do Kondrakaru za věštcem, aby je poslal do Bardu.Věštec je tam tedy poslal Dívky spolu s Kedem se ocitly v písku do kterého se propadaly.Nezbylo jim nic jiného než se vydat jedním směrem Will najednou do něčeho narazila, byla to tlapa od sfingy. A pak sfinga zaburácela Cestou neprojdete. Sfinga je stvořena hudbou a tak se pokusil ji hudbou odstranit. Začal hrát . Taranee je děsně chytrá a napadlo jí, že by sfinze mohli dát hádanku. Ale ona ji měla dát jim. Sfinga řekla že cesta vede skrz ni. Hádanka byla její jméno. Poradila jim, že první je to, co říkáte ,když neznáte cestu. Druhá je nota, šestá svého druhu. A třetí je vyjádření té nejmocnější síly na světě. Celé mé jméno, když je slyšeno, potěší srdce. Dívky hádanku uhodly. Její jméno bylo Kamarád. Když
jí to řekly odpověděla Ano. Ked řekl, že se to musí říct hudbou. A rychle to napsal. Will řekla, že to nebude platit, když to zahraje na
Milovanou, proto to raději zazpívaji. Taranee K, Hay lin M a notu za notou vytvořily akord a způsobem opravdově harmonického kamaráda. Sfinga řekla Projdi kamaráde . Dívky s Kedem prošli. Vypadalo to tam jako v ráji. Dívky se snažily přemluvit Periuse ,aby vzaly Keda zpátky. Prius však trval na tom, že zákaz stále trvá, ale svolal radu. Milovaná se najednou proměnila a zaútočila na Keda a celý Bard. Ten se začal naplňovat nicotou. Dívky ji nakonec zničily silou srdce Kondrakaru. A rada Kedovi povolila návrat domů. Dívky se také vrátily zpět.







Studna pána mlh

autor: Cecilie Eken
ilustrátor: Rasmus Funder
hlavní hrdinové: Will, Irma, Taranne, Cornelie, Hay-lin

Na město čarodějek padla mlha. Hay-lin slyší hlasy volající o pomoc a Irma spatří v kaluži vody malou holčičku, která k ní prosebně vztahuje ruce. Čarodějky si myslí, že někdo potřebuje jejich pomoc. Ale Will váhá, protože dědeček jejího kluka Matta je v nemocnici a Will teď hodně potřebuje. Proto si čarodějky udělají astrální kapky, které je zastoupí než se oni vrátí a pravé čarodějky se vydají za věštcem. Ten jim vše vysvětlí a pošle do Neydornu, protože odtamtud přichází volání o pomoc. V Neydornu čarodějky zjistí, že je celé město pokryto hustou mlhou a potkají dva chlapce Halona a Farise, ti je zavedou do Yasinu k Nejvyššímu Shromáždění. Vládci jim vysvětlili, že mlha padla až poté co zmizelo Věčné dítě, které Irma viděla v kaluži. A že lidé už nemají vůbec žádnou chuť do života. Poví jim taky, že mlha vystupuje ze studny, která má pramen vysoko v horách a tam se čarodějky vydaly. Cestou trochu poznají svého nepřítele, který jim dělá jenom potíže. Irma se čarodějkám ztratí a najde jezero, z kterého vychází pramen do studny. Uprostřed uvidí Věčné dítě. Čarodějky jí po chvíli objeví. Cornelie udělá cestu k Věčnému dítěti a kolem něj ostrůvek. Pak se ukáže, že jejich soupeř je Halon. Halon Will ukáže, že nechal zabloudit Matta a ten je na konci útesu Will na něj volá, ale Matt ji neslyší. Potom se Will přetransportuje do Kondrakaru tam jí poradí a vrátí ji zpět do Neydornu. Podle rady Will osvobodí své kamarádky a díky své vůli a pomoci kamarádek osvobodí Věčné dítě ze spárů Halona. Potom všem se čarodějky vrátí do svého města . Will zjistí, že dědečkovi od Matta se udělalo lépe, a tak se uklidní a všechny spokojeně jdou na horkou čokoládu.

Pohádka beze jména

3. prosince 2009 v 14:02 | Marry |  Slohovky
Žil byl jednou jeden král. V dalekém království žil se svou jedinou dcerou, která se jmenovala Julie. Matka ji umřela když ji byli 3 roky, ale od té doby uplynula už řada let. Julii už bylo 17. Život neměla lehký, potkala mnoho princů, do mnohých se zamilovala, ale vždy to skončilo zlomeným srdcem. Žádný princ nebyl takový jako ona, nemohl nahlédnout do jejího srdce a pochopit její myšlenky. A jediné co ji dělalo šťastnou, byl tanec. Trénovala každý den několik hodin, věděla že jedině tancem může vyjádřit to co cítí a co ji trápí. Až jednoho dne do zámku přišel cizí muž a chtěl princeznu za ženu. Ta odmítla a ze zlosti ji muž začaroval. Od toho dne vždy každou noc protancovala... Tančila ani nevěděla co. I když byla unavená k padnutí, pořád tancovala, jakoby nemohla přestat. Tančila Balet, tančila step, tančila společenské tance a pořád dokola. Nohy měla rozedřené do krve a přesto nemohla přestat. Ve dne kvůli tomu spala únavou. Jedině princ, který by jednu celou noc tančil s ní ji mohl vysvobodit, ale žádný to nedokázal. Když uplynul rok a princezna po další protancované noci ráno usnula, už se nikdy neprobrala. Žádný z princů ji nemiloval natolik aby s ní protancoval celou noc, žádný ji nemohl vzít do náruče a říct že je jeho tančící princeznou... Nikdo nedokázal zatančit tanec smrti, její život proto skončil smutně, ale možná že nyní je doopravdy šťastná. V nebi se snad najde anděl který by si s ní zatančil. Tentokrát už ale tanec života… Nebo tanec věčnosti? Kdo ví…

FF na HP- Nápoj lásky 5.část

3. prosince 2009 v 13:47 | Marry |  Fanfictoin
No jo. vím že setady dlooouho nic neděje, ale ta škola mě ničí a prsotě není času ani moc námětu. Alespoň do tohohle jsem se pustila, snad se bude líbit... =)





"Vidíš, že to jde, když se chce. Tak vyklop, co budeš chtít ať to máme za sebou."
Začal jsem usilovně přemýšlet co by nejvíc poškodilo jeho ego, ale zatím jsem nemohl na nic moc krutého přijít. Nechám ho ještě chvilku čekat.
"Tak jo, dneska v 7 večer buď u komnaty nejvyšší potřeby."
A s úsměvem jsem se opět vrátil ke své knize, já mu ještě ukážu. Naštěstí po tomto rozhovoru odešli asi probírat co s nápojem provedou. Aspoň jsem si konečně mohl v klidu číst. I když taky je otázka co pokládáte za klidnou četbu, co půl hodiny se u mě někdo zastavil aby se optal jak se mám. Nějak jsem si ještě nezvykl na to, že nejsem pro ostatní neviditelný. Jelikož už byl konec listopadu, rychle se začalo šeřit a teplota šla rychle dolů. Bylo teprve pět, a tak jsem pomalu vstal a vydal jsem se zpátky do hradu. Nespěchal jsem, spíše se mi lépe přemýšlelo když jsem chodil. Ani jsem se nedíval kam vlastně jdu a ani nevím jak jsem se dostal do knihovny. Moc často tam nechodím, všechno co čtu jsou učebnice a mudlovské knihy, které tady nenajdu. Popravdě řečeno si je musím tajně chodit kupovat o prázdninách. Samozřejmě aby se nikdo nic nedověděl, naše rodina by to nepřežila kdyby se o tom dozvěděli, byl bych pro ně za krvezrádce. Radši jsem si je tajně zašel koupit do nějakého malého knihkupectví v centru Londýna a přebalil je obalem nějaké kouzelnické poezie. Zatím mi to prochází a nikdo neví co čtu.
Takže ve školní knihovně mě uvidíte zřídkakdy. Povětšinu jen když dostaneme nějaký složitější úkol a já si jdu ověřit informace. Zato Lilly ta je tady pořád. Mohla by tady bydlet. Když nikdo neví kde je, okamžitě mi dojde že nemůže být nikde jinde než tady zahrabaná v knihách. A když o tom tak přemýšlím možná je tady i teď.
S nezaujatým výrazem se vydávám na průzkum. Je tady několik prváků zapálených se něco nového naučit. Parta třeťáků co debatují nad nějakou knihou, podle toho co jsem zaslechl ale o tu knihu vůbec nešlo. No a potom pár starších studentů. Lilly jsem zatím neviděl. Až když už jsem se otáčel k odchodu mi někdo poklepal na rameno.
"Ahoj Severusi, co tady děláš? Snad jsi nenašel zálibu v knihách." Byla to Lilly, zčistajasna se za mnou objevila.
"Ahoj, ne neboj se kouzelnické knihy mi ještě nepřirostly k srdci. A myslím že nemá cenu se o to snažit." Dodal jsem rychle, protože jak jsem ji znal okamžitě by mi začal vykládat jak zrovna četla jednu fakt úžasnou knihu, která by se mi rozhodně líbila. Někdy ani nevnímám jak moc ji vlastně znám.
"No tak nic… A co tady teda hledáš?" Její zklamaný výraz byl sice srdcervoucí, ale v tohle případě jsem si už zvykl.
" Nějak jsem sem zabloudil a napadlo mě jestli tady nejsi." Nejdřív jsem chtěl zalhat ve smyslu, že hledám něco do bylinkářství, ale u ní lhát nemá cenu.
"Aha. A potřebuješ něco? Já jen docela spěchám, ještě musím najít asi deset knih do jasnovidectví." Celá Lilly. Jako by ji normální učebnice nestačila.
"Ne, vlastně mám na chvíli rande s Blackem." Při těch slovech Lilly málem upustila štos knih co držela v rukou.
"S Blackem? A proč prosím tě? Nechceš mu doufám domlouvat rande s nějakou další nešťastnicí, že ne?" Jak jen si o mě tohle může myslet, já a pomáhat dobrovolně Blackovi. Tak takhle jsem doufám ještě neklesl.
"To v žádném případě. Jde o ten nápoj lásky co jsem dostal v lektvarem, strašně po něm touží, a tak jsem se rozhodl mu ho dát. Samozřejmě ne zadarmo, takový úkol dostane a jsem docela zvědavý jak ho zvládne. Nic z toho nezískám, ale bude to stát za to."
Trochu zlomyslně se ušklíbnu a vím, že si toho Lilly všimla. V očích má sice trochu starost ( snad o mě?), ale nakonec se jen usměje, popřejme mi hodně štěstí a zase mizí mezi hromadami knih.